„Z DUŠEVNÍ DÍLNY“.

Josef Svatopluk Machar

„Z DUŠEVNÍ DÍLNY“.
– – dejte, prosím, nám pro první číslo aspoň hrstku vzácných svojich jisker, by v nich bylo celé naše chtění – tak mi píší často redaktoři, duše prostodušné, z dálné vlasti. – – – – – – – – – – – – Byl jsem pozván kdesi. Paní domu dala vzpláti kuchyni své slávou, rýnská réva perlila se v číších, modrý cigar dým se krouže voněl. Paní domu živě vyprávějíc zmínila se jako mimochodem o Granadě, o španělských nocích, ženách krasavicích, hrdých mužích, o lahodě řeči hidalgů těch – tu jsem s povinným vpad překvapením: – Ah, vy znáte řeč tu? Závidím vám! – Hostitel můj odfouk spokojeně 94 oblak dýmu: – Nu, tak promluv něco, řekni honem něco španělského! – Paní zarazila, zarděla se: – Jaký nápad! Vyhrknout tak na mě: promluv něco! Vám je cizí řeč ta, a ty řekneš náhle: promluv něco! – A tak k smíchu jí to rázem bylo, že se ani stišit nedovedla. Pán však v chvilce na to řekl znova, (cítil jsem, že rád by se byl blyskl španělštinou svojí polovice): – Nu, tak aspoň větu jednu řekni! – Paní dala do smíchu se znovu: – Blázínek jsi – řekla správně česky. – Blázínek jsi – smála se mu dále... – – – – – – – – – – – – – Napište nám pro to první číslo! – píší prostodušní redaktoři z dálné vlasti... Kdybych smát se uměl, jak se smála tenkrát ona paní (kdyby velké modré zvonky v lese 95 mohly zvonit, zněly by tím smíchem) řekl bych jim: – Blázínci jste všichni – řekl bych tak, smál bych se tak k tomu, (při tom smíchu by to nebolelo). Takto píši, mrzutý jsa patron, jenž už dávno odvykl se smáti: – Drahý pane, království mi dejte, nesvedu vám řádky na komando; nevykřešu ani jiskry z duše, právě proto, že jste řekl: vykřeš. Nejsem vládcem veršů svojich, pane, ba, mé verše jsou tak zlomyslné, že když přál bych si jich – nepřijdou mi.mi, a když klid chci míti – hrnou se mi hlavou, duší, jazykem a prsty, že mi bývá, redaktore drahý, jak bych si byl lehl v mraveniště – volej však je, verš se neukáže, bědný pán jsem čeledi té bídné. – 96
Básně v knize Vteřiny:
  1. OSTROV ZAPOMNĚNÍ.
  2. CHVILKA.
  3. JARNÍ TUCHA NA PŘEDMĚSTÍ.
  4. DĚTI.
  5. JUBILEJNÍ.
  6. JARNÍ VIGNETKA.
  7. IMPROMPTU.
  8. ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE.
  9. DÉŠŤ.
  10. PLÁČ VICHŘICE.
  11. SENTIMENTALITA VEČERA.
  12. V ROZHODNÝCH HODINÁCH ŽITÍ...
  13. PROBLEM ŽIVOTA.
  14. SMÍCH.
  15. UTĚŠENÁ KRAJINA.
  16. ANDROMACHA.
  17. ZÁPAD SLUNCE.
  18. JIŘINA,
  19. SMUTEK.
  20. UPOMÍNKA.
  21. ELEGICKÉ CHVILKY.
  22. PAEDAGOGICKÁ ROZPRAVA.
  23. PORTRÉT MÉ TETY.
  24. VTEŘINY.
  25. SLOKY Z VESELOHRY.
  26. DO PAMÁTNÍKU.
  27. Z ROZMLUVY O POHŘBECH.
  28. MORITURI.
  29. MARKETKA.
  30. POD HVĚZDNÝM NEBEM.
  31. GAVOTTA.
  32. CHTĚL UMŘÍT BYCH...
  33. PODZIMNÍ VEČER.
  34. PODZIMNÍ MELODIE.
  35. U NÁS ROKU TOHOTO.
  36. MORALISTNÍ BESTIE.
  37. PROVISORIUM ŽITÍ.
  38. ČESKÉ SVĚDOMÍ.
  39. VÁLKA RUSKO-JAPONSKÁ.
  40. EN PASSANT.
  41. ČESKÝ HUMOR.
  42. MOJE ANTIPATIE.
  43. KŘESŤANSKÁ PŘÁNÍ.
  44. MOJI MECENÁŠI.
  45. PŘÍTEL, JAKÝCH JSEM MĚL MNOHO.
  46. OSKAR WILDE V ČECHÁCH.
  47. 18. ÚNORA 1905.
  48. KVĚTNOVÁ GLOSSA.
  49. JARNÍ AKKORD.
  50. JARNÍ NÁLADA.
  51. PORT-ARTHUR.
  52. SATIRIK.
  53. MLADÉMU PŘÍTELI.
  54. PAMÁTCE A. PRAVOSLAVA VESELÉHO.
  55. MÁJOVÁ NOC.
  56. RUSKU.
  57. LETNÍ DEN.
  58. KDYŽ JSEM BYL NAPOSLED V PRAZE...
  59. Z JEDNOHO MAĎARSKÉHO BÁSNÍKA.
  60. NA PAMÁTKU.
  61. BLAHOŘEČENÍ.
  62. NOC.
  63. „Z DUŠEVNÍ DÍLNY“.
  64. HYPNOSA RETORICKÁ.
  65. EROTICKÉ TERCÍNY.
  66. ZLATÝ VĚK ČESKÉ POESIE.
  67. BALLADA.
  68. KÝVADLO V LEBCE.
  69. ANT. SOVOVI
  70. V SVŮJ HODOVNÍ SÁL EGYPŤANI...
  71. DVĚ POETIKY.
  72. SLÁVA.
  73. A PŘEDCE...
  74. NEVESELÁ MEDITACE.
  75. HODINY.
  76. V KOLOTOČI DNŮ A NOCÍ.
  77. KRAJINA.
  78. EXORIARE ALIQUIS...
  79. TAEDIUM VITAE.
  80. SCHILLER REDIVIVUS.
  81. ELEGIE.
  82. ACH, SYLVO...
  83. HORVATH.
  84. OSMÉHO LISTOPADU.
  85. PODZIMNÍ DNY.
  86. CHRUDIMSKÁ LEGENDA.
  87. NACIONALISMUS.
  88. NA MNOHÉ ADRESY.
  89. AKVAREL.
  90. SOBĚ.
  91. RUŠTÍ AUTOŘI.
  92. LIST PŘÍTELI.