SLÁVA.
Už všude „mistrem“ arci sluji
a v rýmu mladí druzi mí
mně knihy svoje dedikují
s přípisy mnohdy vzletnými.
Mně rukopisů k soudu stohy
posýlá studentíků dav,
mou podobiznu chce mít mnohý
a „čtenářka“ zas autograf.
Hněv a zášť uchovavše skrytou,
mě chválí mnozí z vrahů mých,
mé citáty jsou autoritou
ve mnohých věcech spletitých.
Mé jméno v „lid“ jde. Atom jeho
dost často stává přede mnou,
spíš podporu chce z měšce mého
než z úst mých radu dojemnoudojemnou.
109
Než znalců, mám víc chvalořečí,
než čtenářů, víc ctitelů –
jak, hasne takhle plamen něčí
a má zbýt trochu popelu?
Zapomněl zmlknout v čas jsem pravý?
Zapomněl v čas svůj k stínům jít? –
Já nechci proklaté té slávy,
já chci se ještě o ni bít!
110