Zimní večer.
„Dědoušek, náš dědoušek přichází!“
Volá mládež podál dveří,
A již harfeníka obstupují.
Hospodyně dere peří,
Po dni hospodář si odpočívá.
Kraj se zmítá v chumelici.
„Pojď sem, dobrá duše, tu si sedni,
A pěj nám zde ve světnici!
Rád ti tatíček dá nocleh, někdo
Z našich pro pivo ti skočí,
Jen nám zazpívej a zůstaň u nás!“
Tu harfeník dále kročí:
„Dobrý večer pohostinní lidé!
Neveselo v kraji nyní.
Vůkol ledná poušť jen prostírá se;
Stromy kryje sníh a jíní,
Mlčí mrazně utuhlý potůček,
Sad nehostí zvěře ptačí,
[1]
V šírém poli nespatříš človíčka,
Obloha se děsně mračí.
Mílo nyní dlíti v teplé jistbě.
Budiž, tedy zanotuji!
Jako májový déšť svadlou pažiť,
Tak mne písně zotavují;
Budiž, povím vám vše, co jsem slyšel,
Co se dálo během času,“
Vece kmet, a u krbu se hostí.
Odrostkové tonou v jasu,
Zůstavují večerní své dílo,
A lnou k milenému druhu.
Tu harfeník po stroji svém sáhne,
Zladí jej a zpívá v kruhu.
Hospodyně časem draní staví,
A na zpěv si pozor dává;
Chvílemi i hospodář naslouchá,
A potichu z lože vstává.
Lakotně zpěv ssají odrostkové,
Žijí jenom svému sluchu,
Pohromadě táboří se podál
Pěvce, a plesají v duchu.
2