Zimní večer.

Ceyp z

Zimní večer.
„Dědoušek, náš dědoušek přichází!“ Volá mládež podál dveří, A již harfeníka obstupují. Hospodyně dere peří, Po dni hospodář si odpočívá. Kraj se zmítá v chumelici. „Pojď sem, dobrá duše, tu si sedni, A pěj nám zde ve světnici! Rád ti tatíček dá nocleh, někdo Z našich pro pivo ti skočí, Jen nám zazpívej a zůstaň u nás!“ Tu harfeník dále kročí: „Dobrý večer pohostinní lidé! Neveselo v kraji nyní. Vůkol ledná poušť jen prostírá se; Stromy kryje sníh a jíní, Mlčí mrazně utuhlý potůček, Sad nehostí zvěře ptačí, [1] V šírém poli nespatříš človíčka, Obloha se děsně mračí. Mílo nyní dlíti v teplé jistbě. Budiž, tedy zanotuji! Jako májový déšť svadlou pažiť, Tak mne písně zotavují; Budiž, povím vám vše, co jsem slyšel, Co se dálo během času,“ Vece kmet, a u krbu se hostí. Odrostkové tonou v jasu, Zůstavují večerní své dílo, A lnou k milenému druhu. Tu harfeník po stroji svém sáhne, Zladí jej a zpívá v kruhu. Hospodyně časem draní staví, A na zpěv si pozor dává; Chvílemi i hospodář naslouchá, A potichu z lože vstává. Lakotně zpěv ssají odrostkové, Žijí jenom svému sluchu, Pohromadě táboří se podál Pěvce, a plesají v duchu. 2