Slepá pěvkyně.

Ceyp z

Slepá pěvkyně.
„V sadě skví se jara květ,“ Slepá dívka v krčmě zpívá, Podál vnučky šedý děd O almužnu hosty vzývá. V poli bouří vichřice, Temně svítí plamen sporý; Tajemně se světnice Míhá s pošmurnými tvory. Podél stěny za stoly Sedí hosté v různých davech, Provodí zde svévoli, A tlachají o všech stavech. Oplzlý jest jejich zrak, Neladné licousy halí Hnusný ret a tváře mrak. Teď se divě zachechtali. „Zemský ráj to na pohled,“ Při citeře děvče zpívá; Podál slepé starý děd O dáreček hosty vzývá. 15 Tichne pustý jek a hřmot. Slouchá láj a zpod obočí Na dívku šle zraku hrot. Vypouchlé jsou její oči, Dvé to zvadlých pomněnek, Prázdných žití, lesku, něhy; Dvé to kalných studének, Když na jaře tají sněhy. Tklivě zpívá o luzích, O své vlasti a o máji, Na ústech hrá lehký smích, Útlá duše sní o ráji. Nezřít nebes zlatohlav, Zeleň háje, květné sady, Trudný, bolestný jest stav! Pro ni má přec život vnady. V lůno věčné temniny Žádná hvězda nezasvítí: Jí však perla neviny V cudné útrobě se třpytí. Nezírá, jak sterými Lesky luh a sad se skvějí: Jí jsou květy vonnými Pocity a písně její. 16 Nezří slunce pablesky, Jiné slunce ona zírá, Jí plá úsvit nebeský – Jí jest sluncem svatá víra. Slunko její nezhltí Žádný mrak, to nezapadne, To jí věrně posvítí Až iI až do mohyly chladné. „Mezi Čechy domov můj!“ Zvučným hlasem vnučka pěje, Mladne děd, jak v máji sluj, Sněžný vous se bodře chvěje. 17
Básně v knize Zvuky večerní:
  1. báseň bez názvu
  2. Zimní večer.
  3. Kastilianka.
  4. Upřený podíl.
  5. Slepá pěvkyně.
  6. Zkamenělí.
  7. Paní Kochabambské.
  8. Únos dívky.
  9. Nocleh v lese.
  10. Shledání.
  11. Jan Želivský.
  12. Půlnoční zemřelých.
  13. Matčina přítomnost.
  14. Zastaveníčko.
  15. Černoknižník.
  16. Rybákovo přání.
  17. Anglický pán.
  18. Krkavci.
  19. Útěk.
  20. Dívčina z údolí.
  21. Noc sv. Tómy.
  22. Spící stráž.
  23. Veský mistr.
  24. Trębowla.
  25. Vládyka.