Shledání.

Shledání.
Ticho – umlk již dne lomoz různý, V odydlíchobydlích se šumnýmrtvý poklid hostí; Po blankytu plane žár tak luzný, Jako první snění o milosti. Slyšet jest, jak žába v hrobě kráká, Jak se hvězdy do jezera hrouží, Slyšet jest dech hřbitovního ptáka, Jak se po rovech duchové plouží. Někdy hvězda spadne se blankytu, Na kostelní věži vánek stená, Šumný bor se ozve v šedém svitu, Někdy ve vísce zavyje fena. Na hřbitově mládeneček sedí, Hořké slzy s očí se mu řítí, Kalným okem na dva hroby hledí – Jako hrob jest temné jeho žití. 33 Hrobní kámen s mládenečkem pláče, Vzdychá s ním zde vrba prostovlasá, Na věži s ním kvílí hrobní ptáče, Podál bludička posupně hasá. V kostnici to děsně zašelestí, Ha, slyš! jaké to sem tóny vějí? Dobrý jinoch rozumí té věsti, „To jsou oni!“ ústa jeho dějí. „Dlíte, drazí, v lůně večernice, Co tak milostně se na mne směje, Jako matka celujíc mé líce, Kojný balsam do mé rány leje? S touhou spěl jsem ve vaše objetí, Chtě na rodných prsou pookřáti; Ach, a vy jste Morany obětí, Běda otče! Běda, běda máti! Proč mne, noho chtivá, vždy sem pudíš? Proč zde bědné srdce hledáš těchy? Proč zde nyješ, proč se stále trudíš? Nezbudíš jich více svými vzdechy!“ – 34 Slyš, jak na věži to hučí, bouchá! Co mu to as’ vichr vypravuje? Jako střela vzchopí se a slouchá, A hle, oko se mu vyjasňuje: „Posle šumný k hvězdám spěchající! Dones jim tam moje pozdravení, Dones jim mé zvuky stonající, A mé slzy – jediné mé jmění!“ Sklesne na hroby a hlavu sklopí. Na peruti Spánek s nebe vlaje, On jej trudoplašným mákem kropí, A v milostné unáší jej háje. 35