Dívčina z údolí.

Dívčina z údolí.
Zde sní svatební sen matičin holeček, Bílé ruce křížem, ve vlasech věneček. Černé stužky spějí po šíji jak zmije, Vnadné tělíčko bělostné roucho kryje. Snivětemné oko se spánkem zápolí – Vonný jarní kvítek, děvčátko z údolí. Probůh! kam se poděl pyl té krásné pleti? Žel, o žel, již na můj dotaz neodvětí! Oprchaly pomněnky těch vábných očí, Ňádra se již směle nad hrudí nebočí. Svadnuly již tvářiček třešňové květy, Nach nezdobí perlami vroubené rety. Dosnilo již srdce, doplálo již líce, Již ubožku nerozbolí hlava více. 72 Žalno sadu, vichřice-li růži zkolí, Žalno bez tebe, dívčinko, na údolí. Trupobledý snubič řevným ohněm hoří, Povoz jeho čeká tebe na podvoří. Ni pláč sester, ni matčino bědování, Ni tvých přátel prosba tě již nezachrání. Ženich svatbu strojí na posvátné roli – Žel tebe, o kvítku, dívčinko z údolí! V bílý dvorec tě tvůj záletník odpraví, Na svěží pažiti chýžku ti vystaví. Stezku k chýžce tvé vysází rozmarýnou, Podál veřejí cypřišem a kalinou. V komůrce ti upraví měkkounké lůže, V hlavách štěpí lilije a bílé růže. Luna vynahradí tobě starou máti, Hvězdy budou tě jak sestru milovati. 73 V bílé říze půjdeš na půlnoční plesy, V háji hrát si budeš s vílami a běsy. Budeš ve zpěvu se sýčkem závoditi, A z brčálu pro milého věnec víti. Klidu tvého pustý hluk zde nepřeruší, Bol a stesk tvé slasti věčně neohluší! * * * Ženich svatbu strojí na posvátné roli – S Bohem kvítku, s Bohem děvčátko z údolí! 74