Upřený podíl.
I.
„S Bohem jdi, tys svěží, zdráv a mlad!
Stár tvůj otec, otcem již tvůj brat,
Nuže, bojuj za nás svatý boj,
Potři vlasti nepřátelský voj!
A když bídně zhyne podlý vrah,
A ty zdráv políbíš rodný práh,
V míru s bratrem vládni v rovný díl,
Stařičký-li otec tvůj ti mil!
Již buď zdráv! ty hodný hochu můj!
Bohorodička tě opatruj!“
Oněměla starci v ústech řeč,
Slzami v boj světí synův meč.
Tichý pláč přerývá mládcův hlas;
Ještě zlíbá otci šedý vlas,
Vřele bratra k prsoum přivine,
S Bohem chase rukou pokyne.
7
Zmizel jako dech jun statečný,
Pohltil jej lomoz válečný.
Uzří-li kdy kruh své rodiny,
Nevím – to ví Bůh sám jediný.
II.
Měsíc svítí, půlnoc na blízku,
Senný mír se schvívá na vísku,
Jen tu v mlýně bují ještě ples:
Slavíť mlynář hlučné hody dnes.
Hle, jak sukně v kole polétá,
Stužka vesele se třepetá!
Zevšad hudba, zpěv a žerty zní,
Dobré víno tváře rumění.
V noční šero prchá mnohý pár,
Zplane vzájemnév vzájemné milosti žár,
Zapomíná celý vnější svět,
Všehomíra ruch a času let.
K oddavkám jim zvoní slavíček,
Kněze obřad koná měsíček,
Niva poskytne jim rozmarýn,
Nebesa kostelní baldachýn.
8
„Hola, kdož by dřepěl za pecí!
Do kola, hej, děvy, mládenci!“
Mlynář volá, „minul denní znoj,
Všem buď nyní radovánek hoj!
Má-li život jakou cenu mít,
Musí veselý a žhoucí být,
Nesmí bledou strastí zakrnět,
Ni smutnými cnostmi zhubenět.
Hrajte, hudci, dám vám výslužku,
Jářku, provedu teď ženušku!
Bratr měl se z vojny vrátit dnes –
Ha, že pošel v líté půtce kdes!“
,Nepošel!‘ zahřímá u dveří;
Mladý vojín k chase zaměří,
Kvapně davy zrakem prolétá,
,Kde můj otec?‘ bojácně se ptá.
„Ten troup – první noc dnes v hrobě spí!“
Čeleď sveřepá se osopí.
Vlhne cizinci osmahlá tvář;
Tu se blíží zpupný hospodář.
9
„Tebe přines ďas,“ dí sápavě,
„Abys překážel nám v zábavě.
Bratr v boji pad – jsem v mlýně pán,
Tatík v hrobě tlí, ten skrblý chán!“
,Ustaň, otci v hrobě klidu přej!‘
Volá vojín. ,Chvěj se, Jene, chvěj!
Nechci rušiti tvůj kletý kvas,
Chud jsem přišel, chud odcházím zas!
Vezmi si již právní podíl můj,
A buď zdráv a Bůh tě pomiluj!
Budeš-li však hříšný život vést,
Věz, že nemine tě Boží trest!‘
„Ha, ha!“ zachechtal se hostitel;
„Blbec jsi a všední povrhel!
Vary, již mám tlachu tvého dost,
Rychle, sic tě vyprovodí chvost!“
Míjí vojín kletou hostinu,
Prchaje opouští dědinu,
Druhdy krov to tichých radostí,
Nyní hrob bratrské svornosti.
10
III.
U lesa kříž věstí s obrazem,
Že zde zoufalý čin zřela zem.
Planá hruška pne se opodál,
Na ní Janův bratr za své vzal.
V chládku jejím mrtvol pochován,
Prostým křížem hřích byl zažehnán.
Chodče, postůj chvilku pod hruší,
K Bohu pomodli se za duši!
Den se světí, v který Boží Syn
Smrtí svou nás zbavil věčných vin.
Minulo dnes paté podletí,
Co sok Janův sešel v nadsvětí.
Mořem nebes luna vesluje.
Někdy v mlází vánek zaduje,
Jezerní tůň v plesu zašplechtá,
Vzdechem bor cos hvězdám pošeptá.
S věže pozev nočních stínů zní,
Otvírá se říše záhrobní.
Co to ržalo? co to dupoce?
To tluk podkov, to kůň řehoce.
11
Noční dobou z kvasu jede Jan,
Hrdý, jako velmož, světa pán!
Jak se bočí u své nádheře,
Všecko na něm bujní, pychem vře.
V plném květu stojí jeho pych,
V květu jeho vášně, jeho hřích!
Již je u kříže – jak na smrt zbled,
Sotva kříž a planou hrušku zhléd.
Pod stromem se míhá postava,
Jaká strašlivá to ohava!
Na šíji se šklebí rudý pruh –
Bože, příšerný to bratrův duch!
,Svez mě, Jene!‘ přízrak blbotá;
,Umrlčina vzduchem kolotá,
Na hřbitově vyje vzteklý pes,
V divé kolo zve nás bodrý běs!‘
Kůň se děsí, prchá v šírý lán,
S žasem bratra za sebou zří Jan,
V údech lomcuje mu žár a led,
Vlas se ježí, trne zpouchlý hled.
12
,Svez mě, Jene!‘ huhle děsný druh;
,Otec v hrobě, bloudí bratrův duch;duch,
Jedem na kvas, žijí duchové,
Pleše hmyz, výskají ďasové!‘
Oř se zpíná, větří umrlce,
Kope, couvá, smutně řehoce,
Ostruha mu utkví v slabině,
Plaše cválá k vodní hladině.
* * *
Hvězdy vyhasly, uprchla noc;
Skončila se tajná duchů moc.
Již se září rosou lupení,
Zoře hory témě rumění.
V háji ptáčkové již šveholí,
Brav se pase v travném údolí,
Již se budí kraj, i luh, i les,
Všude vůně, zpěv a svěží ples.
13
Procitlá zem mladistvému dnu
Do očí lže mír a poklid snu.
Všecko vůkol spalo, kdož to ví?
Hvězdná nebesa to nepoví.
Hle, tam rybák brázdí hladinu,
Uloví dnes v sítě zdechlinu.
Janův mrtvol hnije v jezeře,
Nad ním lačný havran krákoře.
14