Anglický pán.

Anglický pán.
Hlučno u Askalon v dlouhopustém lese, Po mýtinách hlahol lesních trub se nese. Richard král, jenž potřel zde turecké hordy, Teď si na lov vyjel s anglickými lordy. Náhle před králem vyskočí lvice z houští, Richard s třemi pány za dravcem se pouští, V jednom trysku letí jezdci smělí, A naběhnou na pěst svému nepříteli. Tlupa Turků z ústupu se bleskem řítí, A přisáhá Saladina krutě mstíti. Divá šermice se strhne, padnou rány, Žel! již za své vzali dva angličtí páni. Ještě krále brání Vilémovo kopí, Proti přesile nepřátel lsti se chopí. „Já jsem král!“ vykřikne. Zplesá rota, s koně Strhnou jej, a prchají s ním v prudkém honě. 63 A král zdráv se vrátí k loveckému sboru. Lupiči poznají klam svůj ve táboru. Velký sultan Vilémovu věrnost cení, V krátce za pět jatých vezírů jej mění. Richard s věrným lordem vřele se objímá, Drahocennou přílbu s vlastní hlavy snímá, Udatnému pánovi ji na skráň staví, A co příklad věrnosti jej lordům slaví. S králem svým se radují angličtí páni, Ctnému Pourcelletu vzdávají své přání, Slzou světí památku dvou padlých rekův: „Sláva jejich nezahyne věčně věkův!“ 64