báseň bez názvu

Ceyp z

Kdy se Vesna vrátí z pouti vzdálené, Aj, tu snivá země přeruší svůj spánek, Blankyt půvabně se nebem rozklene, Příchod bohyně nám věstí libý vánek. Slavověnce jí tu vije květný sad, Skvělý trůn jí slunce z paprsků svých staví, Zelený háj pěje kouzlo jejích vnad, Volný potok šumem svým ji blahoslaví. Tak i Tvůj zjěvzjev, šlechty naší výkvěte, Kněžno spanilá! všelikou mysl zmájí, Tak i bytost Tvá, Ty slasti knížete! Zjevením Tvým oblažená místa zrájí. Mocně poutají Tvé mysli darové, Jako v letní noci nebe ohvězděné; Vábně skví se postavy Tvé vděkové, Jak růžové poupě jitrem porosené. [V] Ty svým dobroděním blažíš rozence, Blízkostí Tvou opojená duše jásá, Cit Ti v oběť vije vonné kvítence, Jazyk všeliký Ti vřelé děky hlásá. Příznivkyně vlastenského hlaholu, Přijmi dar mé Musy, dar mé vroucí díky! Skloň se přívětivě k mému úkolu, Skrovný v ceně sic, ve vůli převeliký. Tobě, kněžno vyvýšená, zpěv můj zní! Schyl se k němu, sděl mu libozvuk svých retů, Duchem svým mé knihy řádky nadechni! Okrasy by došly, plamenného vzletu. Tobě pěje Musa jará v první den! An se blahý pěvec sluní ve Tvé záři; A nad míru štědře bude odměněn, Vzhlédneš-li na dárek s milostivou tváří. [VI] ZVUKY VEČERNÍ.
[VII] Serce człowieka wino rozwesela, Ale piosenka jest dla myśli winem. Adam Mickiewicz.
[VIII]