Kdy se Vesna vrátí z pouti vzdálené,
Aj, tu snivá země přeruší svůj spánek,
Blankyt půvabně se nebem rozklene,
Příchod bohyně nám věstí libý vánek.
Slavověnce jí tu vije květný sad,
Skvělý trůn jí slunce z paprsků svých staví,
Zelený háj pěje kouzlo jejích vnad,
Volný potok šumem svým ji blahoslaví.
Tak i Tvůj zjev, šlechty naší výkvěte,
Kněžno spanilá! všelikou mysl zmájí,
Tak i bytost Tvá, Ty slasti knížete!
Zjevením Tvým oblažená místa zrájí.
Mocně poutají Tvé mysli darové,
Jako v letní noci nebe ohvězděné;
Vábně skví se postavy Tvé vděkové,
Jak růžové poupě jitrem porosené.
Ty svým dobroděním blažíš rozence,
Blízkostí Tvou opojená duše jásá,
Cit Ti v oběť vije vonné kvítence,
Jazyk všeliký Ti vřelé děky hlásá.
Příznivkyně vlastenského hlaholu,
Přijmi dar mé Musy, dar mé vroucí díky!
Skloň se přívětivě k mému úkolu,
Skrovný v ceně sic, ve vůli převeliký.
Tobě, kněžno vyvýšená, zpěv můj zní!
Schyl se k němu, sděl mu libozvuk svých retů,
Duchem svým mé knihy řádky nadechni!
Okrasy by došly, plamenného vzletu.
Tobě pěje Musa jará v první den!
An se blahý pěvec sluní ve Tvé záři;
A nad míru štědře bude odměněn,
Vzhlédneš-li na dárek s milostivou tváří.