Únos dívky.

Únos dívky.
Na koberci měkkém v prosté síni Hoví si dva statní Moslemíni, Chutě z dlouhých trubic dýmají, Časem černou kávu srkají. Široký pás volný kaftan stiská, Po boku se křivá šavle blýská, Nedbale svinuté turbany Vous jim zastiňují zcuchaný. „Ať,Ať hrá se dál!“ volá velký baše, „Však nám neuteče koupě naše! Já v hru sázím drahou ručnici, Nemáš-li nic, saď svou dívčici!“ „Ať, hrá se v šach!“ utrhne se znova, „Nech se vyspí ta ospalá sova!“ Druh se kosmo k loži podívá, Kde lapenou dívku ukrývá. 24 Do noci zde hráli o své zboží; Po hře připlazí se lupič k loži, Zticha odhrnuje oponu, „Ještě spí!“ zašeptá v úklonu. Na loži spí dívka v bílé tkani, Pohled na líčko a šíji brání Dlouhá zlatostkvělá záclona. Tichý, sladký sen sní dívčina. Baše polehounku závoj snímá – Lásky požár v prsou se mu vznímá, Rázem oněmuje, jaký div! Také krásy neviděl co živ. Kypré vlasy, jako smola černé, Kadeří se po šíji souměrné. Řevně chvěje se páž bašeti, Zvolna nahýbá se k děvčeti. Jak se ústa vábně otvírají, Co to – bílá ňádra nedýchají? Baše z růžových úst ssaje med, Strne – spící studí jako led. 25 „Toť trup, ten drah za haléř!“ dí prudce. Dívčina již unikla vší muce, Usnula v žaláři smrti snem, A daleko její vlasti zem. Lupič oslupí, upustí svícen, Klne islam a pekelný jícen. Zvrhla se hra, obelstil jej hřích, Kupné to tam – jako loňský sníh. Vousů chomáče si z brady trhá, Hořekuje, na lože se vrhá. Baše se mu z plna hrdla smál, Zapil leknutí, a kouřil dál. 26