Zkamenělí.(Pověst národní.) Za horou se růžné jitro míhá,Chladný vítr od východu vane.Na pastvišti veselý brav stane,Svěřence své bodrý pes probíhá,A s dovádivými hrá beránky.Podál ovčák v bílém plášti stojí,Zádumčivě pohlíží v červánky,Jeho cit se zmítá v nepokoji.Již se krajem denní světlo proudí,Jeho duše posud ve tmách bloudí;Na svou hodnou fenu se dnes supí,Pořád plísní zlatorouné tlupy.U lesa se prostírají stáje,Sem zrak jeho starostlivě vlaje;Nejdražší berušku svého stádaChová zde, dci krásnou, jako Lada.Její srdce doma teskní, choří,Myslivec ze sousední doubravy,Hoch jak povodeň, k ní láskou hoří,18Otec však jich sňatek naschvál staví.Zanevražil ovčák na lesníka,An mu zabil nejlepšího psíka.Teď se zpřímil, hněv mu tváře rudí,U lesa cos lačné oko hledá,Stará bolest znov se v prsou budí,Bezděky svůj pádný posoch zvedá.Na prahu ovčárny ženich stanul,Pomsty touha se v něm řevně zmáhá.Ha, tu zočí škůdce svého blaha –Vztekem slzí zdroj mu s tváři skanul;Rozlítil se, jak když postřelenýDravec na stromě zří nepřítele:„Bodejž ďábel zavichřil ti v těle!Ty písaři s pérem na rameně!“Pastýři lál snubič odmrštěný,„Bodejž kat spral šediny tvé hlavy,Bodejž zkameněl i s těmi bravy!“Nastojte! vše podléhá proměně.Hle, jak starý ovčák sebou kroutí!Krev mu stydne, nemůž’ se víc hnouti,Do země se ztuhlá noha vryla,Rázem posoch v napřažené ruce19Zkameněl. O, tu jste slyšet měli,Jak bolestně dobrá fena vyla,Jak bekoty stáda smutně zněly.Nikdo ujít nemohl své muce.Marně beránkové k matkám lnuli,Studilo je rouno zkamenělé;K pánovi se hnalo stádo celé –Avšak kámen nářkem nepohnuli.Díte, co se s dcerou jeho stalo?Ta tam, jakby kámen padl v moře.A co s podlým myslivcem se dálo?Jistě že jej stihlo věčné hoře?O, ten nedočkal se šedých vlasů.Zhynul bezdětek kdes na pustině,Tělo shnilo v nesvěcené hlíně,Strojilo zde ptactvu mnoho kvasů.Když na stráni v jeseni si hovíPastýři, tu stará k nim se snuje,A zde u ohně jim vypravujeLecos o dceři a o slouhovi.Podnes tu prý o půlnočním časeSmutně štěká pes a brav se pase.20Ovčák nevrle svým ovcím laje,Chvílemi zahude na šalmaje.Dceřin stín sem na stráň z boru pílí,V bílé říze těká mezi bravem,K ovčákovi v pláči usedavémVrhá se, a úpěnlivě kvílí.Tu se pasáci znamením křížeZnamenají, ženouce brav dále.Stará belhá s bejlím do své chýže,Prozpěvujíc píseň k Boží chvále,Aby se jí doma v vážné doběPodařil var kouzelného moku,Kterým odolati lze vší zlobě,Jímž kmet nabude jarého kroku,JimžJímž milenci zprostí se všech soků.21