Lubomírský.
Lubomírský ze Hradecka,
Jemuž Kochan zdílí,
V Lucké věži za Vltavou
Pro milenku kvílí.
Za hraběte bohatého
Nedávno ji vdali,
A však věrného jí zpěvce
V dáli ukovali.
Za mříží tam písně želné
Pocestnému zpívá,
Drahé lístky, plné zpěvů
Oknem vyházívá.
Pocestný-li dál je zpíval,
Větry-li je vály:
Milenka se dosléchala
Želů zpěvce z dáli.
67
Manžel její podezřivý
Nad tím zlostí minul:
„Mám se zpěvce strachovati,
Byť i v poutech hynul?“ –
Jednou vymrští se na kůň
V brani ocelivé,
K Lucké věži za Vltavu
Žene v zlosti divé.
Lubomírský, Kochan věrný,
U mříže tam stojí,
Zpívá o své lásce vroucí
Při citaře svojí.
Onen na třmen se zvedne,
Máchne kopím k ústí,
Lubomírský sklesne boden,
Pěje ducha pustí.
Hrabě vítěz do Hradecka
S útěchou hnal divou.
Bludná mysl! zpěvec umřel,
Zpěvy jeho živou!
Na perutích rozléhají
Po vlasti se znovy,
Jinému co slavíkové,
Hraběti co sovy.
68
Náhle při radostných hodech
Bývá jimi strašen,
Z pevného sna půlnočního
Nelítostně plašen.
Po zahradách, po ulicích
Citary se jeví,
A co hlasy duchů hučí
Kochanovy zpěvy!
69