Lubomírský.

Simeon Karel Macháček

Lubomírský.
Lubomírský ze Hradecka, Jemuž Kochan zdílí, V Lucké věži za Vltavou Pro milenku kvílí. Za hraběte bohatého Nedávno ji vdali, A však věrného jí zpěvce V dáli ukovali. Za mříží tam písně želné Pocestnému zpívá, Drahé lístky, plné zpěvů Oknem vyházívá. Pocestný-li dál je zpíval, Větry-li je vály: Milenka se dosléchala Želů zpěvce z dáli. 67 Manžel její podezřivý Nad tím zlostí minul: „Mám se zpěvce strachovati, Byť i v poutech hynul?“ – Jednou vymrští se na kůň brani ocelivé, K Lucké věži za Vltavu Žene v zlosti divé. Lubomírský, Kochan věrný, U mříže tam stojí, Zpívá o své lásce vroucí Při citaře svojí. Onen na třmen se zvedne, Máchne kopím k ústí, Lubomírský sklesne boden, Pěje ducha pustí. Hrabě vítěz do Hradecka S útěchou hnal divou. Bludná mysl! zpěvec umřel, Zpěvy jeho živou! Na perutích rozléhají Po vlasti se znovy, Jinému co slavíkové, Hraběti co sovy. 68 Náhle při radostných hodech Bývá jimi strašen, Z pevného sna půlnočního Nelítostně plašen. Po zahradách, po ulicích Citary se jeví, A co hlasy duchů hučí Kochanovy zpěvy! 69