Cikánka.

Simeon Karel Macháček

Cikánka.
Cikánka ta Valaška Stan si zbudovala; Dívčina se celou cestu Po cikánce ptala. „Cikánko, ty Valaško! Konej vůli moji: Udělej ty Kozáčkovi, Ať již o mě stojí!“ Cikánka ta Valaška Po vůli jí byla, Ustřihla jí rulík rusý, A pak upálila. Cikánka, ta Valaška Po vůli jí byla, Upálivši rulík rusý Hocha napojila. „Pročpak voda zkalená? Či ji vlna zryla? Proč pak děva zarmoucena, Či ji máti bila?“ 101 Bila-li ji, nebila, Ještě bude bíti: Přijdi, kozáčku, by mohla K obraně tě míti. – Aj ty lese, nešum touž, Ouvale ty chladný! Nemať rozum děvám našim, Kozáčku ty mladý! – Budu šumět, budu vát Vůkol horem, dolem; Budu másti rozum děvám, Namlouvat si kolem! 102