Král v Luži.

Simeon Karel Macháček

Král v Luži.
Byl jednou král jeden v Luži, Jenž do hrobu věren žil, A po své zesnulé druži Dar zlatý pohár ctil. Naň s útěchou se díval, Jej prázdnil každý kvas, A kdykoli z něho píval, Vždy pošel zrak mu zas. A maje se odtud bráti, Sčet v říši města svá, Vše dědicům chce přáti, Jen pohár vyjímá. I seděl při slavném Vale, A kolem dvořanů sněm, U otců vysokém sále Tam na hradě pomořském. 174 Tam starý pijan zňatý Pil poslední sílu svou, A hodil pohár svatý V tůň moře bezednou; I vidí, jak padá, pije, Jak topí se níž a níž, Tu zrak se mu mrakem kryje, – Ni kapky nepil již! 175