Děva Skadarská.

Simeon Karel Macháček

Děva Skadarská.
Plátno bělí děva ze Skadaru Pod Skadaru zděmi vysokými U chladivé řeky u Bojany. Za tou řekou tamo za Bojanou Turků hlukové se rozkládají, Paša hospodář tu na ni volá: „Odeber se, děvo ze Skadaru! Neběl plátno, neplaš koní našich, Neponoukej u voji mých mládců; Snadno najde u vojště se mládec, Který vodu přeplove tam k tobě, Který lapne děvu ze Skadaru.“ Odpoví mu děva ze Skadaru: „Oj pro boha! Pašo hospodáři! Dokud hrdiny mám ve Skadaru, Nestrachuji já se tvojich Turků!“ Vojskem Sultanovým ohlašují: „Což mať žádná nezrodila toho, Coby touto vodou tamo přeploul, Coby lapnul děvu ze Skadaru?“ – Projeví se Turek ze Kaniže: „Ovšem byla zrodila mať toho, Který přeplove tam touto vodou, Který lapne děvu za Skadaru.“ 161 A tak zvolav Turek ze Kaniže Do řeky se vrhne do Bojany Na hnědoni, na koníku dobrém. Zahlédne to děva ze Skadaru, An již Turek u prostřed je proudu, Honem sebere své bílé plátno, Běží ku Skadaru nádhernému. Za ní letí Turek ze Kaniže. Znamená to děva ze Skadaru, Honem odhodí své bílé plátno, Zdaliž by se Turek nepromeškal: Ale Turek nevšímá si plátna, Všímá si jen děvy ze Skadaru. Dohoní ji Turek ze Kaniže, Uchopí ji za bělounké paže. Bratruje mu děva ze Skadaru: Bohem bratře, Turku ze Kaniže, Pusť mě nazpět v nádherný můj domov, Mladáť jsem a teprův zasnoubena Vlašičovi Šestokřídloviči, Statečnému pijci při kvasení, Zchytralému bijci v potýkání, Jest se báti, žeby tobě škodil! Toho nechce Turek ani slyšet, Ale zdvihne za sebe ji na kůň. Třikrát uváže ji pasem svojím, Potom ještě šavle připínadlem, A pak plove Bojanou tou řekou. Když ji přeploul Turek ze Kaniže, 162 Sesednul jest se hnědoně svého; Ale promeškal se Turek nyní Vylévaje vodu do bot vteklou; Aj tu skočí děva ze Skadaru, Skočí dolů do Bojany řeky. Zahlédne to Turecký ten mládec, Sestruje ji pro velkého Boha: BohemBohem, sestro, děvo ze Skadaru, Slibuji já věrnost tobě pevnou, Daruji ti zlata tři centnýře, Neublížím tobě nejmenšího.“ Odpoví mu děva ze Skadaru: „Oj pro Boha, Turku ze Kaniže! Bratr jsem ti byla prvé zděla, Však mým bratrstvím tys opovrhl: I tvým sesterstvím já opovrhám. V domov tvého hnědoně si vedu, Od domova k mému vyvolenci, Vyvolenci Šestokřídloviči; Když jun zlaté víno bude píti, Honos on se tím svým společníkům, Hnědoně že přivedla mu milá, Jemu přivedla a Turku lapla.lapla.“ 163