Vévoda Leupold před Solodurem
1307.
K Soloduru klopotá hlasatel,
Troubí, pak zahrozí ve slova tato:
„Trpte, zrádcové, císaři za to,
Že k vám Ludvík do brány směl!
Tahne Leupold od jihu, severu
S vojennou mocí trestat tu nevěru,
Hotov ztékati vaše ty valy,
By jste je taky k nebesům hnali!“
Ještě zněla slova ta kající,
A prapory tlumí se za prapory,
A šikové vojanů hrnou se s hory
Co les kopinný dolů se vlající.
Vévoda Leupold vždycky vítězem
Popne se na pnoucím se vranci svém.
Bleskem u předu, u středu, zadu,
Oblétá bujaře zbrojených řadu.
Na břehách Aroly na spěch a chvat
Vojska se položí, činí a naví,
Tesají vory, jez, ohrady staví,
A dřív nekojí žízeň a hlad,
Dokud spojený nestojí most,
Vojín k vojínu nechodí prost;
Brž volá trouba hlaholem svěžím:
Vzhůru do zbroje, vzhůru tam k věžím!
212
Nech se řítí na ně kamenů kry,
Nech se povětří šípy a oštěpy kalí,
Hrdinů mysl ni smrt neumalí,
Chytři co hadi, chrabři co lvi
Ve příkopě v mrtvoly vstupají;
Okolo hradeb berani supají,
Rochajíce s neustálými jeky
Metají skálu za skalou hazadel vzteky.
Kde se věž vysoká vynáší,
Ještě vyšší proti ní čelí,
Kdo se na vale ukázat smělí,
Smrti se v obětu přináší.
Vůkol zpousta, hrůza a zmar;
Měšťan stojí vždy doufaje zdar,
Ale s vrcholů věží neunavně
Metá dobývač plamenné hlavně.
Střechy se zejmou, zmáhá se jek,
Měšťan si zoufá v trýzni a zmatu;
Má zanechat hradby lítému katu,
Má krotit ohňů odbojný vztek?
Do oblak valí se chmurný dým,
Smrt kosí daleko během svým,
Ryk a hluk na valu, v městě se zvedá,
A již i nejudatnější zbledá.
213
Hrabě Hugo k nebesům pozírá,
Důvěřuje v mocnosti věčné,
Jej ctí a velebí měšťanstvo vděčné,
An moudře a právě je dozírá.
„Bože! volá, tys naproti nám,
Hluček náš podlehne jejich tmám,
Zde se ni rekům vítězstvím kojit,
Jedno zbývá, – co mužové pojít.
Svoboden já vždy ke cti se znal,
Před hanným vězením nádherníka
Ochrání mne věrná má dýka,
Smrti jsem nikdá se nelekal!
Dětí, starců osud a ženžen,
Tobě HospodineHospodine, buď zůstaven,
Chcešli mé prosbě milosti přáti,
Bude se konečně pyšnému káti.“
Co ještě k nebesům hledí kmet,
Již se hrne sem za chmurou chmura,
Odevšad se stahuje bura,
Každý se křižuje, hrůzou zbled,
Větřící osení chomol loup’,
Prach se zvedá u vírný sloup,
Blesky a hromy se jitří a brojí,
Jakoby nebe i zem byly v boji!
214
A než vojan se nadá a ohlédá
Viklí se věže a sují se kotem
V rozvaliny hromícím hřmotem,
Nadarmo Leupold dohlédá:
Volá, velí, hlas jeho však
Zanáší sever do oblak,
Jakoby neměli očí a ušíuší,
Stojí vojané slepí a hluší.
Strhne se chmura, val za valem
Se zdýmá, a ohromné oblaků srázy
Pohlcují vše v nivec a zkázy;
Měšťané zmuží se za palem.
Neb litinou hasnou plápoly,
Tábor však vlnami zápolí,
Jezdce na komoních a v hávu
Stloukají kroupy pádné co trávu.
Krutý osude, jme se Leupold lát,
Nemáš mi město svobodno činit:
Budu někdy ze slabosti tě vinit,
Nechám si vlasy a bradu stát,
Dokud nezničím proklenců snah,
A nepoložím jich peleš v prach,
Smrt a záhuba má je zhladit,
Bych měl na to čas života sadit.
215
Arola hučí stěsněna u sluji,
Prorazit hráze a jezy se sotí,
Balván za balvánem se kotí,
Vlny se v povětří rozprašují.
To hrozné, co nastoupá na chasu,
Znamená Leopold v úžasu;
Neboť skalami, kmeny a stromy
Vzteklá vlna most viklavý hromí.
On ale vše věhlasně bádaje
Ruče jej tížným kamením chrání,
A zhoubnému návalu bidlemi brání
K zábradlí vojany řádaje:
Ale proud se duje výš a výš,
A peřeje uchvacují vše spíš,
Nyní ach most se v sutiny boří,
Nebozí s křikem u vír se noří.
Svrhne se Leupold s komoně hned,
A do vln proudu skočiti plane
S návalem zápolit o své branné:
Komonstvo věrné mu radí zpět.
On upíná tam bolestně zrak,
V prsa a čelo bije se pak,
A oupí: Bože! smiluj se smiluj,
Mě trestej! jenom ty ubohé miluj!
216
Z města hle člun plove za člunem,
Srdnatě pouští se ve vír řeky,
Bojuje s trámy a valů vzteky,
Hrabě Hugo vesluje v čele všem
Vlnami zmítán zpírá se hlubinám
A prvního vychvátí víru sám;
Nepřátel úsilím, nepřátel péčí
Všickni se Bohu za život vděčí.
Od břehu zavzní radostný hluk,
Leupold pohledne k výsosti nebe,
A počne: Bože chválíme tebe!
I přidá se pohnut ves vojska pluk;
A ledva že slavozpěv dokončen,
Již myslí on na svých výměnu jen,
Aby je záhy otroctví zbavil,
K Hugovi Rüdigra vyslati stavil.
Velí mu: „Ranným mi jitrem vstaň,
Co hlasatel kůň svůj k bráně jich bádej,
Od nepřítele zpátky mé žádej,
Jež jednák vyvětí vždy moje braň.
On sám nech jmenuje výplatek,
Není mi o zlato, o statek,
Bych dříve je vytrhl trýzni a haně,
Rád a poctivě zaplatím za ně.
217
Jestliby město vymínit snad
Za svobodu svobodu smělo,
Darmoby Leupolda nutiti chtělo,
Ten hodlá, co přísahal, vykonat;
Vyhrožujíli smrtí mých
Potresci ukrutně ukrutných,
Za mých zajatých život a zdraví,
Kmety, ženy a děti mi staví.“
Když konečně zoře zapudí mrak,
Tu od města slyš – zvuk trouby se zvedne,
Leupold se vymrštěn na koně sedne,
Procitne vše a upře tam zrak.
Hrabě Hugo se blíží, ten šlechetný kmet,
Ochráněnci jdou ochránci v sled,
Ti se vyřinou, líbají bratry své slastně
Plésajíce: Shledali jsme se šťastně!
Vážně dí hrabě k vévodě řka:
„Požehnána buď doba ta svatá!
Řeka není s námi ve spolek sňatá,
Ctný bezbranných nevrhá do pouta.
Mě se zdařilo všecky je zachovat,
Všecky vezměte svobodné do svých řad;
Co však ochotně oba za pravé mníme,
O to dál se, muž proti mužovi, bíme!“
218
Takto praviv se obrátí,
A nemeškaje a neprodleje
Rázně ku městu zpátky spěje.
Dlouho Leopold co sloup mlče dlí!
Pak se vybere ze svého sna,
Pobodne kůň po onom hna
„Stůj,“ volá, „slovo jen dovol mi zdíti,
Já musím se zpupný na tobě mstíti!
Ty mi zdorovat hrdě, můj hněv
Velikou myslí hodlaje zmařit?
Bohdá! to nikdy se nemá ti zdařit!
Ve mně vře slavná Rudolfa krev!
Vlastní své pomstě výpověď dám;
Ha! vítězství již dobyto mám!
Já odtahnu nazpátek s vojskem mojím:
Ty – přines mír a svobodu tvojím.“
219
Obsah.
Strana
Zpěv7
Sláva Ferdinandu králi!8
Přemítání (z Goethe.)10
Český pluk11
Žíznivý14
Drahomíra (z hist. zpěvů od V. A. Svobody.)15
Následovníci (dle Něm.)25
Ctibor26
Opuštěná27
Já jsem Čech!28
Dar carovny Ruské (srbská.)31
Archa Noc (dle Něm.)36
Ojíř38
Kůň a osel44
Bůh a Bajadera (Indská legenda z Goethe.)45
Šťastný cestovatel49
Šongor50
Rukojemství (ze Schilera.)52
Dvojí láska58
[220]
Vánoc (pověst.)59
Piják64
Zezulicka66
Lubomírský (dle Uhlanda)67
Pravidlo (ze Silesia.)7170
Heřman z Bubna7071
Píseň dívky (dle Něm.)74
Kurcius75
Marnost nad marnostmi (z Goethe.)79
Jitka82
Na vlast84
Podobenství86
Kletba zpěvce (z Uhlanda.)87
Na basu90
Daření blaží (z Goethe.)92
Bětulinka (dle národní Vlaské.)93
Jiří Popel z Lobkovic95
Nespokojená100
Cikánka (maloruská.)101
Sokol (polská.)103
Sadba106
Jeřábi Ibykovi (ze Schillera.)107
K slavnosti 40let. panování Františka I.115
Učení Parsů117
Holaubkové (dle národn. Lužické.)118
Ryba létací121
Zopír (dle Platena.)122
Na větýrek (novořecká.)127
Čestmír128
Věnečky129
Hradník Bělohradský (dle Uhlanda.)130
[221]
Nad potůčkem136
Staniště smrtedlné137
Topol140
Láska prozrazená (novořecká.)141
Trest (pověst Ruská.)142
Hero a Leander (ze Schillera.)145
Při víně156
Útěcha158
Klasové (dle Něm.)160
Děva Skadarská (srbská.)161
Loučení164
Na hrobě165
Pastevce píseň žalostná (z Goethe.)166
Námluvy168
Jarní píseň (dle Vossa.)170
Ku příchodu Ferdinanda V.172
Král v Luži (z Goethe.)174
Náhoda176
Blažená nešťastnice178
Simonides (dle Glanzova.)179
Potěcha183
Hymna184
Doboš loupežník (pověst polská.)186
Babí léto189
Smíření (dle Něm.)191
Mojžíšův rozsudek (legenda.)193
V dubině195
Nová láska, nové živobytí (z Goethe.)196
Nenasycený198
Potěch v slzích200
Kletba202
[222]
Píseň (dle Rousseau.)204
Rozkoš v slzích (ze Saphira.)206
Tužba (maloruská.)207
V cizině209
Samotný (maloruská.)210
U praménku211
Vévoda Leupold před Solodurem (z Kollina.)212
E: lk; 2002
[223]