Na hrobě Kristýny, hraběnky z Deymů na Stříteži.

Simeon Karel Macháček

Na hrobě
Kristýny, hraběnky z Deymů na Stříteži.

Na keříku vlasti milém Květlo dny své mladosti Poupě krásné v puku čilém Zraku všemu k radosti. Nebe jemu návidělo Hodnému bláh nevadlých, Samo s ním se těšit chtělo V jaru stálém rájů svých: Vyslalo sem vichr divý Do milostných krajin těch, A ten ztrhl zkázy chtivý Poupě k želu srdci všech! Jeho listové tu vadnou, Překrásného chrámu zbyt: Ale duši jeho ladnou Blaží nebes věčný klid. V lůně lásky odpočívá S kůry duchů spolčená, Ještě po keři se dívá, Ku svojím i tam ze zná: Také u nebeské slasti Zpomíná své milé vlasti! 165