Loučení.

Simeon Karel Macháček

Loučení.
Jest mi jíti za hory! Jíti od tebe, milenkomilenko, za hory. Kam slunko se kvapí krýti, Tam nebude oko dlíti Na tobě. Nežalosti, rozmilá! Slunce z otčiny denně tam pozdravím, Jak míle se poukáže, Hned procitnu se ho táže Po tobě. Jeho zvěstem oživu, Že mi, Lidmilo, věrně jsi oddána; Pak odplyne dnová chvíle, V níž duch můj a všecka píle Při tobě. A když slunce zapadne, Dne příštího zprávy se naději; A než se mi s tou zas vrátí, Vždy bude se vděk mi zdáti O tobě. 164