Český pluk.

Český pluk.
Ku bráně Strahovské žene se hluk, Se žalným žene se srdcem a s touhou Ještě pozdravit oděnců pluk, S nimi se rozžehnat na cestu dlouhou. Tři sta jinochů táhne v boj, Královic Bořivoj v jejich čele, Plamenem leskne se jejich zbroj, Ze zraků jiskří jim duše smělé. Císaři Jindřichu k ostraze Poslal je Vratislav do země Vlachů; „Jdětež, pravil, a v půtce i u taze Osvědčte Čechy se beze strachu!“ Táhnou branou k žalosti děv, Táhnou k závisti jinochů Pražských, Vysoko vane jich praporu lev Daleko do Němec, do krajů Vlašských. První v poli tam spojeném, První vrahů pobití věstí, Zbojnými Vlachy příklad všem Císaři k oslavě dráhu klestí! 11 Než, jak Říma se dohnal voj, Říma, světa velebné hlavy, Krutého krutější nastane boj, Vítězů proud se u hradeb staví. Na zmar cedí krev udatnou, Na zmar vrážejí do bašt a kolů, A kdo zpurně se na zdě trou, Znak je Vlachové vrhají dolů. Císař volá vždy nových řad, Až se tolika hrdin mu želí, Za slávu nechce je promrhat, A již od Říma pustiti velí. Čechy tu pojímá vztek a stud, Bořivoji se obraz ten hnusí: „Nebudiž jalový Čecha trud, Dovoliž, ať to po třetí zkusí!“ Zvolá, a celému poli v jev Okolo hradeb se svými těká; „Vzhůru!“ jim kyne, a Český lev Již i tam na valu Římany leká! Nadarmo se ti mu zpírají, Nestaví Čechy ni rázy ni rány; Za lvem svým se tam vtírají, A již sekou Jindřichu brány! 12 Císař vjede a udusí vzdor, Svatý Otec ho korunou slaví, Žehná i velebí Čechů zbor, A svět veškeren o nich praví. Přede všemi jich bratry ten zdar, Taková sláva krajanů těší, A když tré bylo minulo jar, Vracujících se vítat spěší. Ku bráně Strahovské žene se hluk, Se žalným srdcem se žene a s touhou, Bořivoj vede oděnců pluk, Ale ach, nevede řadu jich dlouhou! Devět toliko vede jich zpět, Druhým boj jest životy zkrátil: Každý by tak byl rád opustil svět, Každý by raději tak se byl vrátil! 13