Tužba.

Simeon Karel Macháček

Tužba.
Vějí větry, vějí bujně, Až se javor sklání, Ach jak bolí srdce moje, Slza slzu shání! Léta travím v bědování Není cíl mé zlobě, Jenom tím mi pohověno, Poplakám-li sobě! Nevrací mi slza blahost – Srdci ulehčívá, Kdo byl blažen jenom chvílku, Po věk o tom snívá. Závidět mi mého losu, Toby bylo sprosté: Či jest bylinka ta šťastná, Která v poli roste? Bez rosy a na píštině, Kam jen vedro pere – Trudno žíti bez milence, O samotě šeré! 207 Bez milence všecko pusto, Vězení svět celý; Bez milence blaho chladne, Nepokoj je vřelý! KdesKdes, můj milý, černooký? Kde jsi, ozývej se! Jak se bez tebe tu soužím – Pojď a podívej se! Ke komu se přivinouti, Kdo mě touhy sprostí? Kdoby mě chtěl milovati, Těká v dalekosti. Po tobě bych polétala, Ale křídel není; Bez tebe se usužuji V hoři, truchlivění! 208