Marnost nad marnostmi.
Já si nezakládám na ničem!
Juchej!
Proto na světě tak blažen jsem,
Juchej!
A kdo nehrá na ničemnou,
Přiťukej a zpívej se mnou
Při dopitku mém!
Já stál o zboží a o jmění,
Juchej!
To že blaží, liché domnění!
Ovej!
Peníz, který jsem tu popad’,
Tam se hned mi zase propad’,
Bylo po jmění.
Teď já k ženským srdce přikládal,
Juchej!
Ještě dosud bych se za to pral!
Ovej!
79
Falešná si jiné měla,
Věrná mě zas omrzela,
Vhodnou jiný vzal.
Pak jsem o cesty a jízdy stál,
Juchej!
Opustil svou vlast, a táhl dál,
Ovej!
Tu mi nešlo k duhu sídlo,
Tam ne spaní, tu ne jídlo,
Domů jsem si přál.
Zas jsem dával na slávu a čest,
Juchej!
Ihned jiný slovutnější jest,
Ovej!
Jak jsem zvedal hlavu výše,
Každý zlořečil mé pýše,
Každý kul mi lest.
Vydal já se ve válku a boj,
Juchej!
Zahnal mnohý nepřátelů roj,
Juchej!
Následoval polních rohů –
Až jsem ztratil koulí nohu,
Hned jsem složil zbroj.
80
Já si nezakládám na ničem!
Juchej!
Pánem celinkého světa jsem!
Juchej!
K pití volám dobrou chasu;
Zpěvu konec tu i kvasu –
Nuže! dopijem’!
81