MAREK JUNGMANNOVI

Antonín Marek

I mužně tedy nesme jak sme nesli posud(J6f) ten ku příkoří valně zasazený osud(J6f) Kdo ve vrtkavém štěstí mysl chová stálou(J6f) ten v nezvolných okovách věncuje se chválou(J6f) Není li nad nehodou zvítězení přáno(J6f) buď aspoň na porobě statně počínáno(J6f) Jest mnohá ztráta naše po všem není veta(J6f) Již bolné jizvy drahná zacelila léta(J6f) Jak druhdy srdce naše nejsou na rozporu(J6f) neb konec co nás různil fanatiky moru(J6f) Již uhašena hlaveň Lojolovy dumy(J6f) co z vlasti které zbylé dožírala rumy(J6f) Již ostal Žižka mnišské troskotati sbory(J6f) a netřeba se krýti v lesích před Tábory(J6f) Ni zvůr se Bílé Hory krví nečervená(J6f) jenž za zvolností tekla darmo vycezená(J6f) Ni mstivého se hrozí pražské hrady meče(J6f) an zástupná jich hrdla vražedlně seče(J6f) Tou strastí hynouc vlast se utišiti dala(J6f) by sočné brani na se více nepozvala(J6f) Tak dávnem uplynuli oni dnové krutí(J6f) nám potomnímu kmenu ku zapomenutí(J6f) Tak bouře poutichne vychrlivši hromy(J6f) a mladým proutím pučí roztříštěné stromy(J6f) buď že jho podmanění naše hněte šíje(J6f) a vazba politiky vůkol nás se vije(J6f) Buď jak buď aspoň čiňme nehodě své vzdoru(J6f) svou příští blahost lépe majíc na pozoru(J6f) Vždyť mnohý ukovaný v podzemnici věze(J6f) svou chvílí prolomiv se prchá od řetěze(J6f) a s zchudlé ruky pouto samo sebou spadne(J6f) co z kraje bývá těžké opodál je snadné(J6f) I smutek pouleví krocen obyčejem(J6f) Nuž jména svého hleďme kteréhož si přejem(J6f) Tam od východní strany duch Slávie věje(J6f) tam rod se silných vzpíná vštípen od naděje(J6f) Tam k Slovanům jest otvor líbezného zření(J6f) k jichž nohoum Adriat i Okeán se pění(J6f) jichž rádlo labské nivy onde doňské voře(J6f) jichž lodi zjíždí Černé Seveřské i moře(J6f) Co z toho že nás Teuton tiskne z jedné strany(J6f) a z druhé bídné žití mezi Otomany(J6f) Že outočícím Srbům chrabrá klesla ruka(J6f) a rozvalena říše krále Svatopluka(J6f) Vždy Rurykovo žezlo nám se nevyrvalo(J6f) to násilám tatarským šťastně odolalo(J6f) Až podnes stojí Moskva sídlo starožitné(J6f) a Petra velikého hrady nedobytné(J6f) jenž ve své vládě drží statně carujíce(J6f) dvou dílů země staré valné polovice(J6f) Že ukazům jich kraj náš nepodlehá český(J6f) to sluje pronášeti malomyslné stesky(J6f) Nech v ouřadě neb v vojště cizokrajan dvoří(J6f) nám neodcizí lásky jaká v srdcích hoří(J6f) Z svých statků nebo jmění odplativše berni(J6f) vždy ovšem svému jménu dostojíme věrni(J6f) Jeť možné dohovění příznivějších časů(J6f) kdy ušetřeno bude lépe našich hlasů(J6f) Snad skutků prázdná druhdy nezůstanou slova(J6f) jež vtipně zomyslila moudrost Šlecerova(J6f) an ředitelům našim vejde za ozdobu(J6f) ten jazyk jehož často donášíno k hrobu(J6f) an ti jenž hánlivě jím zhrdli v jeho mládi(J6f) již dospělého sobě oblíbějí rádi(J6f) Tak mnozí pacholatům posupně jsou láli(J6f) kdy u zdi koli jejich pustotně si hráli(J6f) než vidouc čackost jejich mužství vryté v čele(J6f) své mysli zbyvše jeví srdce ochabělé(J6f) Tak nepomněná věcí vyskytá se cena(J6f) tak za cizotu přijde domácnosti směna(J6f) Slout Čechy nebude nám žádnou více hanou(J6f) a z našich krásaviček Slovenky se stanou(J6f) Již mnohé vonné růže vně anebo v kraji(J6f) se k chvále naší stkvějí nebo rozkvétají(J6f) Jsouť jenž k nauce schodnou prorazili dráhu(J6f) vždy klesavé pověsti zdržujíce váhu(J6f) jenž za Dobrovským pěstí nadějného sadu(J6f) neb s mízou kochají se v sličném písní skladu(J6f) jenž proti hanných Švábů jizlivosti střele(J6f) čest vlasti s Kopytárem zaštiťují směle(J6f) Byť clona nepaměti jména oněch kryla(J6f) jimž nejmilejší matkou Slávie kdy byla(J6f) jen tebou by mi věčně stála drahocenná(J6f) jen tebou má by byla tužba ukojena(J6f) Kdo souhlas v sobě tento rovné mysli čije(J6f) ten přítelem nám budiž ten ať s námi žije(J6f)

Patří do shluku

cnost, vlast, musa, sláva, slovanský, šlechetný, jež, mrav, oslavit, oslava

29. báseň z celkových 114

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Epilog. (Jan Pravoslav Koubek)
  2. Nedejme se! (Václav Pok Poděbradský)
  3. 66. Což nám dělať, od zlých vlasti zmeků (František Sušil)
  4. Jindřich Fügner. (Karel Hlaváček)
  5. Nové Jiříkovo vidění, jinak: Básníkova cesta do pekel, (Jan Pravoslav Koubek)
  6. V. Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře, (Josef Václav Sládek)
  7. PŘED BOJEM. (Rudolf Pokorný)
  8. XXI. Cit a rozum. (František Matouš Klácel)
  9. XII. Ku vzoru! (František Matouš Klácel)
  10. Což chcete s naší lůzou zmalátnělou (Jan Neruda)