Žena.

Jaroslav Martinec

Zachtělo se mně býti králem a žezlem lásky řídit svět; a v sboru tvorstva neskonalém myšlénkám dáti bujný vzlet. Chci svému lidu otcem býti, jak bůh nám všechněm otcem jest. Chci bídě chudých uleviti a štěstí v lůno jejich snést! Ty dívko ze všech vyvolená, již pojď a sdílej péči mou. Ať podle muže vládne žena tou láskou vroucí, upřímnou. Všech reků hvězdou žena byla od první lidstva paměti, neb koho láska roznítila, ten schopen každé oběti. Nemluvte, že je slabá žena, že nezná vyšší ducha vzlet. Zda síla naše velebená po věky nehubila svět? Jest žena srdcem všehomíra, a širý svět kam dosáhá, tam žena náruč rozestírá a láskou ráj nám vymáhá.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

726. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MODLITBA KRÁLOVSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  2. Já mnil, že z temna zřícenin (Gustav Dörfl)
  3. ZPĚV K SLAVNOSTI pětistyletého trvání vysokých škol Pražských při odhalení pomníku r. 1848. (Václav Jaromír Picek)
  4. I. Dřímal plamen v nitru duše, (Jan Vlk)
  5. VIII. Což se těžce srdce rozlučuje (František Jaroslav Kamenický)
  6. Mým dobrodincům. (František Chládek)
  7. Línina slza. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  8. Nevinnosti, dcero nebes Pána, (František Sušil)
  9. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  10. 1. Kdož mi klidné doby vrátí, (Karel Marie Drahotín Villani)