Doslov.

Jaroslav Martinec

Doslov.
Ani kvítko v šírém poli o samotě nezkvétá, a když ptáče zašveholí, družka k němu přilétá. Ba i pověsť dávných časů k paměti se probírá – píseň má jen bez ohlasu doznívá a umírá. 102 Obsah. Bohyni slávy3 Nesmrtelnost4 Chátra6 Píseň chudiny9 Spoutaný démon10 Nadšení13 Žebrák15 Nemělo to být17 Starému příteli18 Do svaté země19 Žena21 Na jaře r. 186423 Žertvy I–XIII24–38 Písně milosti39 Ona dřímá40 Milenka umírá41 Dáš-li ty mně rozhřešení42 Příšery I, II43–44 Jižní 1–745–51 Odplata52 Poesie53 V chýši54 Touha lásky55 [103] Podobenství56 Milování57 Žehnám tobě58 Listopad59 Otčina60 Myšlénky61 Shlédni na mne62 Pomodli se také za mě63 Bez útěchy64 Nevěrná65 Když se milá zpronevěří66 Přípitek67 Jarní68 Světice69 Nevěř tomu70 Večerní pobožnost71 Pokání72 Černé oči73 Do nebe74 Pěkné vyhlídky75 Štěstí králů76 Lásce77 Nevděčná78 Nechci ho, matičko80 O nevěstě81 Hedvice82 Ty kdybys byla mojí83 Mým očím věř84 Kudrlinky 1–1785–101 Doslov102
E: lk + lp; 2002 [104]

Kniha Básně (1872)
Autor Jaroslav Martinec