Doslov.
Jaroslav Martinec
Básně v knize Básně:
- Bohyni slávy.
- Nesmrtelnost.
- Chátra.
- Píseň chudiny.
- Spoutaný démon.
- Nadšení.
- Žebrák.
- Nemělo to být.
- Starému příteli.
- Do svaté země.
- Žena.
- (Na jaře r. 1864.)
- I. Blaze nám, že v hlučném víru světa
- II. Kdo by snášel nesčíslná muka,
- III. Den kloní se a tisícové hynou
- IV. Požehnaný život člověka,
- V. Želíme, když meteory hasnou
- VI. Tys hvězda má, tvůj třpyt se krví leskne,
- VII. Nehodno trávit s uslzeným okem
- VIII. Je-li duch boží v přírodě
- IX. Kdo ve snách žil a nikdy nebyl zbuzen,
- X. Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný
- XI. Zatoužil jsem v útlém mládí
- XII. Záviděl jsem bohatýru,
- XIII. Jsou milí nám, kdož mezi námi dleli
- Písně milosti.
- Ona dřímá.
- Milenka umírá.
- Dáš-li ty mně rozhřešení...
- I. Časem divné myšlénky se rodí.
- II. U dveří jak šelest lupení,
- 1. Jiní lidé, jiný zvyk a mrav.
- 2. Jsou krásné růže v zahrádce,
- 3. Dívky krásné, černooké
- 4. Když večer chladem zavane
- 5. Má panenka věru není marnivá.
- 6. Vidím světlo na pohoří,
- 7. Jako v bájích kmitají se víly,
- Odplata.
- Poesie.
- V chýši.
- Touha lásky.
- Podobenství.
- Milování.
- Žehnám tobě.
- Listopad.
- Otčina.
- Myšlénky.
- Shlédni na mne.
- Pomodli se také za mě!
- Bez útěchy.
- Nevěrná.
- Když se milá zpronevěří.
- Přípitek
- Jarní.
- Světice.
- Nevěř tomu.
- Večerní pobožnost.
- Pokání.
- Černé oči.
- Do nebe.
- Pěkné vyhlídky.
- Štěstí králů.
- Lásce.
- Nevděčná.
- Nechci ho, matičko!
- O nevěstě:
- Hedvice.
- Ty kdybys byla mojí!
- Mým očím věř!
- Myšlénky, kdo vás by plašit znal
- To jsou moji staří známí,
- Stáří věc je šlakovitá
- Matka tvá je dobrá paní,
- Tak to bylo od jakživa
- Když jste byli u oltáře,
- Špatně se mi, brachu, daří.
- Je-li v domě hezká dcera,
- Bude-li nám štěstí sloužit,
- Muž a žena jedno tělo.
- Nezoufej si, milý druhu,
- Má milá, zle je v klášteře,
- Lepší pohar vína
- V mém srdci růže odvétá
- Zakukala žežulice
- Holubice upejpavá,
- Dobré víno, to si chválím
- Doslov.