Chátra.

Jaroslav Martinec

Chátra.
Těch mnoho jest, jimž tuhou práci a trampot dáno za podíl. A kůrkou chleba jim se splácí, jíž boháč hrdě pohodil. A nikdo nezná jejich muka, a nikdo nezná jejich žel, neb štědrá sotva bývá ruka, kde soucit v prsou oněměl. Vy díte, že to sprostá chátra a znemravnělá, zhýřilá. Leč moudrost vaše zřídka pátrá, jak by ten lid usmířila. Vám lehko kázat půvab cnosti a mrav svůj stavět na odiv, neb málo znáte povinností a svět vám není na protiv. 6 Kdo ale zrozen v utrpení a pracně chleba dobývá, kdo tráví noci v polosnění, co šťastný spánkem okřívá; kdo poklid sotva zná dle jmena a lásku sotva z pověsti, jíž plesá duše opojená – to kněz je v chrámě bolestí. Zda možno zápal probuditi pro vyšší lidstva účely, kde každý břeh se trhá, řítí, kam stoupne kročej nesmělý? A rozhled chmurou obestřený zná děsivé jen příšery, a nikde zásvit vytoužený, ni úsměv blahé důvěry! Vy díte, že to sprostá chátra a znemravnělá, zhýřilá. Však moudrost vaše sotva pátrá, jak by ten lid usmířila. 7 Neb útisk, hlad a lopot denní v tom lidu zbudil zášť a hněv. Jim přejte život bez úpění a vztýčí smíru korouhev! 8
Básně v knize Básně:
  1. Bohyni slávy.
  2. Nesmrtelnost.
  3. Chátra.
  4. Píseň chudiny.
  5. Spoutaný démon.
  6. Nadšení.
  7. Žebrák.
  8. Nemělo to být.
  9. Starému příteli.
  10. Do svaté země.
  11. Žena.
  12. (Na jaře r. 1864.)
  13. I. Blaze nám, že v hlučném víru světa
  14. II. Kdo by snášel nesčíslná muka,
  15. III. Den kloní se a tisícové hynou
  16. IV. Požehnaný život člověka,
  17. V. Želíme, když meteory hasnou
  18. VI. Tys hvězda má, tvůj třpyt se krví leskne,
  19. VII. Nehodno trávit s uslzeným okem
  20. VIII. Je-li duch boží v přírodě
  21. IX. Kdo ve snách žil a nikdy nebyl zbuzen,
  22. X. Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný
  23. XI. Zatoužil jsem v útlém mládí
  24. XII. Záviděl jsem bohatýru,
  25. XIII. Jsou milí nám, kdož mezi námi dleli
  26. Písně milosti.
  27. Ona dřímá.
  28. Milenka umírá.
  29. Dáš-li ty mně rozhřešení...
  30. I. Časem divné myšlénky se rodí.
  31. II. U dveří jak šelest lupení,
  32. 1. Jiní lidé, jiný zvyk a mrav.
  33. 2. Jsou krásné růže v zahrádce,
  34. 3. Dívky krásné, černooké
  35. 4. Když večer chladem zavane
  36. 5. Má panenka věru není marnivá.
  37. 6. Vidím světlo na pohoří,
  38. 7. Jako v bájích kmitají se víly,
  39. Odplata.
  40. Poesie.
  41. V chýši.
  42. Touha lásky.
  43. Podobenství.
  44. Milování.
  45. Žehnám tobě.
  46. Listopad.
  47. Otčina.
  48. Myšlénky.
  49. Shlédni na mne.
  50. Pomodli se také za mě!
  51. Bez útěchy.
  52. Nevěrná.
  53. Když se milá zpronevěří.
  54. Přípitek
  55. Jarní.
  56. Světice.
  57. Nevěř tomu.
  58. Večerní pobožnost.
  59. Pokání.
  60. Černé oči.
  61. Do nebe.
  62. Pěkné vyhlídky.
  63. Štěstí králů.
  64. Lásce.
  65. Nevděčná.
  66. Nechci ho, matičko!
  67. O nevěstě:
  68. Hedvice.
  69. Ty kdybys byla mojí!
  70. Mým očím věř!
  71. Myšlénky, kdo vás by plašit znal
  72. To jsou moji staří známí,
  73. Stáří věc je šlakovitá
  74. Matka tvá je dobrá paní,
  75. Tak to bylo od jakživa
  76. Když jste byli u oltáře,
  77. Špatně se mi, brachu, daří.
  78. Je-li v domě hezká dcera,
  79. Bude-li nám štěstí sloužit,
  80. Muž a žena jedno tělo.
  81. Nezoufej si, milý druhu,
  82. Má milá, zle je v klášteře,
  83. Lepší pohar vína
  84. V mém srdci růže odvétá
  85. Zakukala žežulice
  86. Holubice upejpavá,
  87. Dobré víno, to si chválím
  88. Doslov.