Nadšení.

Jaroslav Martinec

Nadšení.
Ó nechte již ten svatý mír a klid! tím starý svět se nikdy neobnoví. Jak cituprázný, bídný jest ten lid, jenž v pohodlí svým blbým chtíčům hoví! Zač stál by život věčně jednotvárný, kdy naděje by z mraků nesvitala? Ba život ten by hnusný byl a marný a cnost by k zemi sotva zavítala. – Znám jednu vášeň velkou, velebnou, která povznáší mdlého ducha z kalu, a křídla touhy když se k letu pnou, mě unáší do říše idealů. Ta velká vášeň slove nadšení, jehožto stopy v činech reků zříte. V tom znamení budete spaseni, v tom znamení vy slavně zvítězíte! 13 Po vyšších cestách jeho vroucnost kráčí, jak slunce světa nebes prostorem, a tam, kde rozum s počtem nevystačí, zní věštby jeho zvučným hlaholem. Jest nadšení všech náboženství víra a naděje všech pokolení světa. A proto víra nikdy neumírá a naděje i oklamaným zkvétá. Hle, jako blesk se z pustých mraků rodí a jemu hrom se valí v zápětí: i pustý věk veliké věštce plodí a jejich hlas probouzí století. Z nich každý jest co Mojžíš na Sinai nadšený prorok božstva tajných zvěstů, a slunce žár když mlhy zhasínají, on poví vám do říše světla cestu. – O nechte již ten svatý mír a klid, v tě říši jeho líná hloupost vládne. Jen nadšení když povede můj lid, pak v našich činech lidstvo opět zmládne! 14
Básně v knize Básně:
  1. Bohyni slávy.
  2. Nesmrtelnost.
  3. Chátra.
  4. Píseň chudiny.
  5. Spoutaný démon.
  6. Nadšení.
  7. Žebrák.
  8. Nemělo to být.
  9. Starému příteli.
  10. Do svaté země.
  11. Žena.
  12. (Na jaře r. 1864.)
  13. I. Blaze nám, že v hlučném víru světa
  14. II. Kdo by snášel nesčíslná muka,
  15. III. Den kloní se a tisícové hynou
  16. IV. Požehnaný život člověka,
  17. V. Želíme, když meteory hasnou
  18. VI. Tys hvězda má, tvůj třpyt se krví leskne,
  19. VII. Nehodno trávit s uslzeným okem
  20. VIII. Je-li duch boží v přírodě
  21. IX. Kdo ve snách žil a nikdy nebyl zbuzen,
  22. X. Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný
  23. XI. Zatoužil jsem v útlém mládí
  24. XII. Záviděl jsem bohatýru,
  25. XIII. Jsou milí nám, kdož mezi námi dleli
  26. Písně milosti.
  27. Ona dřímá.
  28. Milenka umírá.
  29. Dáš-li ty mně rozhřešení...
  30. I. Časem divné myšlénky se rodí.
  31. II. U dveří jak šelest lupení,
  32. 1. Jiní lidé, jiný zvyk a mrav.
  33. 2. Jsou krásné růže v zahrádce,
  34. 3. Dívky krásné, černooké
  35. 4. Když večer chladem zavane
  36. 5. Má panenka věru není marnivá.
  37. 6. Vidím světlo na pohoří,
  38. 7. Jako v bájích kmitají se víly,
  39. Odplata.
  40. Poesie.
  41. V chýši.
  42. Touha lásky.
  43. Podobenství.
  44. Milování.
  45. Žehnám tobě.
  46. Listopad.
  47. Otčina.
  48. Myšlénky.
  49. Shlédni na mne.
  50. Pomodli se také za mě!
  51. Bez útěchy.
  52. Nevěrná.
  53. Když se milá zpronevěří.
  54. Přípitek
  55. Jarní.
  56. Světice.
  57. Nevěř tomu.
  58. Večerní pobožnost.
  59. Pokání.
  60. Černé oči.
  61. Do nebe.
  62. Pěkné vyhlídky.
  63. Štěstí králů.
  64. Lásce.
  65. Nevděčná.
  66. Nechci ho, matičko!
  67. O nevěstě:
  68. Hedvice.
  69. Ty kdybys byla mojí!
  70. Mým očím věř!
  71. Myšlénky, kdo vás by plašit znal
  72. To jsou moji staří známí,
  73. Stáří věc je šlakovitá
  74. Matka tvá je dobrá paní,
  75. Tak to bylo od jakživa
  76. Když jste byli u oltáře,
  77. Špatně se mi, brachu, daří.
  78. Je-li v domě hezká dcera,
  79. Bude-li nám štěstí sloužit,
  80. Muž a žena jedno tělo.
  81. Nezoufej si, milý druhu,
  82. Má milá, zle je v klášteře,
  83. Lepší pohar vína
  84. V mém srdci růže odvétá
  85. Zakukala žežulice
  86. Holubice upejpavá,
  87. Dobré víno, to si chválím
  88. Doslov.