Vždyť ty víš!

Jaroslav Martinec

Vždyť ty víš!
Znáš-li obraz ve svatyni lásky, před nímž stanu v tichém zadumání? Tvůj to obraz, velebnější světic, jež nám kynou svoje požehnání. – Nech ať kleknu před tím svatým zjevem, nech ať hrdá šíje má se skloní. Lásku Tvou ať slavím vyšším zpěvem – Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní! Znáš-li místo tiché, osamělé, mohylu a v kruhu pestré kvítí? Slabé tělo hledá odpočinku a tam volno, tam je mílo dlíti! Ó pak přijď a klekni na mém hrobě, nad nímž vrba truchlé větve kloní; svadlá kvítka napoj slzou lásky – Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní! 21