II. Myšlénka to věru příliš smělá:

Jaroslav Martinec

II.
Myšlénka to věru příliš smělá:
Myšlénka to věru příliš smělá:
Zhoubě věků černých odolat, celý národ z hrobu vyvolat tam, kde smrti chladná ruka tkvěla.
Oběť tu jen láska podat směla, aby národ znovu zrozen byl. Vnuk se podal v svatou oběť lásky, aby smyl, co praděd zavinil! Vzňal se plamen – kolem obětnice, klečí národ, slunci hledě v tvář. „Den je smíru! Hřivnu Bohem danou vložme chutě vlasti na oltář. Svorni buďme v lásce a i v činu! Mysl svorná světy vytvoří! Tam, kde láska svorná pracovala, zloba žádná stavbu nezboří! –“ 40