XIV. Hořký pláč a trpké usmívání,

Jaroslav Martinec

XIV.
Hořký pláč a trpké usmívání,
Hořký pláč a trpké usmívání,
k tomu trochu v tváři kyselosti, toť jsijsi, brachu, ne jak Bůh Tě stvořil, ale oběť panské zdvořilosti.
Což když vidím, oko Tvé že září, skorem myslím, že jsi z pola svatý! Jak bys nebyl? Dali Tobě stužku, na té stužce visel křížek zlatý. 87