XIV. Hořký pláč a trpké usmívání,

Jaroslav Martinec

Hořký pláč a trpké usmívání, k tomu trochu v tváři kyselosti, toť jsi, brachu, ne jak Bůh Tě stvořil, ale oběť panské zdvořilosti. Což když vidím, oko Tvé že září, skorem myslím, že jsi z pola svatý! Jak bys nebyl? Dali Tobě stužku, na té stužce visel křížek zlatý.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

126. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Má zlatá matička stará (Josef Holý)
  4. Král Quatimozin. (Jan Evangelista Nečas)
  5. Zvony. (Augustin Eugen Mužík)
  6. POD RŮŽOVÝM KEŘEM (Rudolf Illový)
  7. Setkání s horníky. (František Cajthaml-Liberté)
  8. III. Nuž zraky sem, na tuto tvář, (Vítězslav Hálek)
  9. Žlutá růže. (Růžena Jesenská)
  10. ODPLATA (Karel Dostál-Lutinov)