RACHEJTLE.
Jednou v roce, to je svátek
na tom našem nábřeží!
Paže k paži, hlava k hlavě
od Žofína ku věži.
Což? snad šumně hotuje se
proti škůdci Prahy květ?
Či zde slaven slavný Slovan,
jenž svým duchem pronik’ svět?
Či si tady přisaháme
svornost, lásku, jednotu,
jíž prý nad jiné nám třeba
k šťastnějšímu životu? – –
Není to tak hrozné, pane,
ani smír to, ani boj:
to dnes večer Praze vzplane
svatojánský ohňostroj!
[65]
Hrstka lesklých raket stačí
vznítit toto moře hlav,
posléz bělorudý bengál
vrchem uspokojí dav.
Lid jde, děcko spokojené,
blažen k spánku klade skráň –
A ty za nás, svatý Jene,
vlast a jazyk dále braň! –
66