CHCI ZEMŘÍT V BOUŘI.
Jde život, jde, a člověk netuší,
jak ve všední jej svoje pouta svírá –
a náhle cítí smutek na duši
a na svou cestu zdiven zpátky zírá.
Kde je ten čas, kdy – plný smělých dum –
šel do světa a vítězstvím byl jistý,
kdy vzdory hlásal zemi, nebesům
a bytí své chtěl zapsat v dějin listy?
A cestou na duši mu lehl prach
a umdlení mu ochromilo touhy,
už pozbyl síly i v svých myšlenkách,
jen upomínek zůstal herbář pouhý.
Co naděj dnes? To pouze vratký pýr –
a jednotvárná cesta k cíli kyne...
Ó nechci resignaci, klid a mír –
chci umřít v bouři, jak strom bleskem hyne!
27
Chci stát jak on, ve vichru nejtužším,
jenž list mu rve a z kořenů jej páčí,
dnů zašlých stesk v něm navždy ohluším
i slední vzlyk, smrt svede-li mne k pláči.
Ten vzdorný zápas marným bude, vím,
blesk rázem skončí komedii moji –
však volným být chci v dechu posledním,
chci umřít v bouři, umříti chci v boji!
28