CHCI ZEMŘÍT V BOUŘI.

CHCI ZEMŘÍT V BOUŘI.
Jde život, jde, a člověk netuší, jak ve všední jej svoje pouta svírá – a náhle cítí smutek na duši a na svou cestu zdiven zpátky zírá. Kde je ten čas, kdy – plný smělých dum – šel do světa a vítězstvím byl jistý, kdy vzdory hlásal zemi, nebesům a bytí své chtěl zapsat v dějin listy? A cestou na duši mu lehl prach a umdlení mu ochromilo touhy, už pozbyl síly i v svých myšlenkách, jen upomínek zůstal herbář pouhý. Co naděj dnes? To pouze vratký pýr – a jednotvárná cesta k cíli kyne... Ó nechci resignaci, klid a mír – chci umřít v bouři, jak strom bleskem hyne! 27 Chci stát jak on, ve vichru nejtužším, jenž list mu rve a z kořenů jej páčí, dnů zašlých stesk v něm navždy ohluším i slední vzlyk, smrt svede-li mne k pláči. Ten vzdorný zápas marným bude, vím, blesk rázem skončí komedii moji – však volným být chci v dechu posledním, chci umřít v bouři, umříti chci v boji! 28