VÍRA.

Karel Mašek

VÍRA.
Den za dnem míjí – přešla leta mladá, a ještě touhy v sny mne svádějí; den za dnem míjí – denně tiše padá květ za květem se stromu nadějí. Ne naděje – ty dávno jsou mi cizí, cos jiného s mou srostlo bytostí, pod chmurou dnů mé touze často mizí a zase sluncem z nich se vyprostí. To láska jest – a přes zklamání mnohá v ni víru mám, ač pro mne nesmí kvést, ji v srdci chovám jako svého boha, jenž nezjeví se – ale přece jest. 45