AŽ JEDNOU PŘIJDE MÁJ...

Karel Mašek

AŽ JEDNOU PŘIJDE MÁJ...
Na večer vzpomínám, jak prožil jsem jej kdysi: to jarní soumrak byl, jenž teskné touhy křísí a za pletivem bříz, kde táhle kos si zpíval, do stínů obzoru svítivý blankyt splýval. Když nebe ztemnělo a hvězdy na něm vzplály, tu ohně májové po kraji vzplápolaly, kraj celý posely, jak body zlatě rudé, a slavně věštily, že velký svátek bude. A pocit přesvatý mi touhou plnil duši... Ten večer přijde zas, ó srdce mé to tuší, a jaro, krasší všech, jím bude zvěstováno a svaté, májové se po něm vzbudí ráno. A v ono jitro, viď, za nejrannější chvíle, my půjdem alejí, kde třešně kvetou bíle, a jejich drobný květ, jejž vítr svane právě, ve věnec svatební se složí na tvé hlavě. Svou vůní, písní svou pak les nás k sobě svede, prsť skryly hvězdami tam anemony bledé – jak děti, v pohádce jež zabloudily v lese, tam budem těkati, kam rozmar kroky nese. 50 Pak vyjdem na luka, kde potok se k nám přidá, svých zvěstí veselých nám plno napovídá a malý skřivan jen, ten básník říše ptačí, svou písní jásavou jej doprovázet stačí. Tak dojdem v dědinu, kde kostel starý, malý, do spleti jasanů, vrb smutečních se halí, kde stará zvonice až k zemi střechou splývá a s houští bezovou hrob samovrahů skrývá. Tam na tom hřbitově, kde smír se v duši klade a vášně konejší, nad hrobem dívky mladé, jež dříve zemřelazemřela, než poznat mohla lásku, my ruce dáme si ku nezdolnémn svazku. A ruku v ruce pak se dáme do údolí tou cestou u vody – ji láska často volí, a mimo hájovny a mimo staré mlýny vždy hlouběj půjdeme ve skal a lesů stíny. Zde jednou milence, jichž láska marnou byla, se smutným osudem smrt vlídná usmířila, a my na místě tom, jež pilo var jich krve, jich duším posvěťme své políbení prvé. A potom půjdem dál, vždy za sluncem – až někam, zkad není návratu, v skal srázy, k pustým řekám, tam půjdem smířiti ten života máj krátký a – jak ti milenci – víc nepřijdeme zpátky. A vítr zavane náš hrob i naše mládí... A snivý básník jen, jejž v samotu to svádí, až o nás povídku mu potok vylká plaše, svou písní oslaví svatební jitro naše. 51