PIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.

PIERROTOVA PRVNÍ LÁSKA.
Pierrote, hochu bílý, špatně jsi dnes hrál svou rolli, zadíval’s se trochu směle v Colombiny hřejný zrak, teď ti vadne humor starý, komedii hrát tě bolí, srdce se ti smutkem chvěje jako v stínech nočních pták. Holubice Colombina je tak krásná, já ti věřím, srdce tvé je v prvém mládí, láskou trpí poprvé, škoda je tě, hochu bílý, klamati se lepým peřím – pod tím peřím není srdce, je tam kámen bez krve. A ta záře, kterou svítí opálové oko její – tu tam vtipem dvojsmyslným budí lstivý Harlekýn, nevěř však, to milkování, jímž se oba opíjejí, že je přes tvé mrtvé srdce svede v svatý lásky klín. Holohlavý Pantaleon bude ťukat vytrvale, on má titul, slušné jmění, v kruzích nejlepších je ctěn; jenom tímto věno její pojistí se dokonale, názor tento Colombinou záhy bude pochopen. Harlekýn pak půjde dále živiti svou mlsnou choutku, těkavý a nespoutaný, krátké chvíle milý host – a ty, snivý hochu bílý, oplač sny své někde v koutku, zkusiv, jak si s první láskou hraje těžká skutečnost. 12 Toužící však srdce svoje májem k lásce probuzené snít nech starou poesii, v románů věř dávnou zvěst, věř, že při slavičí písni akát vonný stan ti sklene, štěstí, kterého jsi hoden, že tam najdeš v svitu hvězd. Věř, že duše plná citu jednou v svaté jarní chvíli splyne s tvojí duší snivou – oči snů svých uzříš vzplát, vidina tvá vytoužená, Pierrote, hochu bílý, na tvých rudých retech šťastna bude láskou umírat. 13