PAD KÁMEN DO VODY...

Karel Mašek

PAD KÁMEN DO VODY...
Pad kámen do vody těžce a tiše, vlny hned nad ním se zavřely v ráz. Přestal již odpor klást v hrdé své pýše na cestě ve skalách – nastal mu čas, vymknul se z náručí staleté skály, s rachotem valil se s hrdé své výše – brzy však zvuk jeho zanikl v dáli, pad kámen do vody těžce a tiše. Na věky spočinul v hlubině řeky, vzpomínka žádná ho nevolá zpět, dál stojí skála ta, na níž dlel věky, oněměl výčitkou planoucí ret oněch, jimž na cestě překážkou stával; hostil jej řečiště tichý klín, měkký, vysoko nad ním v dál plynul vod nával, na věky spočinul v hlubině řeky. 41 Na vždy buď s bohem, ty bouřlivý světe! Nikdy víc neuzřím rodnou svou zem, ale mír velký tam na dně mi zkvěte, nebudu nemilou překážkou všem. Nikdo mi nevyčte zbytečnost moji – myšlenky bouřlivé usněte, spěte, nikdo vás nevzbudí k žití, a boji, navždy buď s bohem, ty bouřlivý světe! 42