ZAPOMENUTÉ VERŠE.

Karel Mašek

ZAPOMENUTÉ VERŠE.
Už zapomněl jsem, že jsem verše psal, dnes jako cizí čtu ten starý zpěv, – a hle, z těch řádků mluví známý žal a nalézám v nich srdce svého krev. Co rozmanitých zbudilo je dob, jak různých stavů duševních to skryt – a ze všech zřím těch minulosti stop, že vždycky upřímný z nich mluví cit. A snům, jež k žití budily je kdys, a touhám, v nichž jim srdce našlo dech, jsem dosud poddán... A snad našel bys dnes čerstvou stopu krve v řádkách těch. 77