VYŠLAPANÁ CESTA.

Karel Mašek

VYŠLAPANÁ CESTA.
Nuž, půjdeme... Hle, cesty už se dělí – Ty v budoucnost, já v upomínek klín, jest konec pohádky a sen můj smělý, jak všechny před ním, promění se v stín. Na stromě mládí vykvetly mi růže, a věnčen jimi chtěl jsem jíti v svět, však dřív než ruka se jich dotknout může, již uvadne a opadá ten květ. Nuž půjdeme... Však slza kane lící – ó bojím se té chvíle nejbližší, kam svedu tě, mé srdce zoufající? zda ještě kde se stesk tvůj utiší? Ó půjdem zas, kde těžké žití všední cit každý zašlape, jenž touze drah, a hrdosti své zbytek třeba slední před nohou tvou, ó lásko, hodím v prach. 23