VYŠLAPANÁ CESTA.

Karel Mašek

Nuž, půjdeme... Hle, cesty už se dělí – Ty v budoucnost, já v upomínek klín, jest konec pohádky a sen můj smělý, jak všechny před ním, promění se v stín. Na stromě mládí vykvetly mi růže, a věnčen jimi chtěl jsem jíti v svět, však dřív než ruka se jich dotknout může, již uvadne a opadá ten květ. Nuž půjdeme... Však slza kane lící – ó bojím se té chvíle nejbližší, kam svedu tě, mé srdce zoufající? zda ještě kde se stesk tvůj utiší? Ó půjdem zas, kde těžké žití všední cit každý zašlape, jenž touze drah, a hrdosti své zbytek třeba slední před nohou tvou, ó lásko, hodím v prach.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

33. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nevzpomínej na mne! (Rudolf Pokorný)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. ŽIVOTEM. (Adolf Brabec)
  4. PŘÍTELKYNI. (Emanuel Čenkov)
  5. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim (Vincenc Furch)
  6. NÁŠ OSUD (František Šimeček)
  7. LES SŠEŘENÝ – (Arnošt Ráž)
  8. SÍLA (Josef Holý)
  9. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  10. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)