ROZLOUČENÍ.

Karel Mašek

ROZLOUČENÍ.
Vraťme si slovo, které jsme si dali; já jsem už stár a Ty jsi svěží květ, nechť život můj se do mrákot už halí to sladké „Ty“ si řekněm naposled. Ó jaro mé, jak mohlo bys se vrátit? Ó mládí mé, buď s bohem na věky... Jsem uvyklý už vždy a všecko ztratit a jíti sám za obzor daleký. Ten záblesk naděje byl příliš drzý, dnes pokorně jdu svojí cestou dál – co řekli jsme si, zapomeň to brzy – a v srdci mém – to není první žal. 24