SLABÁ CHVÍLE.

Karel Mašek

SLABÁ CHVÍLE.
Ó nech mne složit hlavu ve svůj klín a vlídné svoje ruce polož na ni – tam v slzách najdu smíření svých vin a pro sny své vyprosím požehnání. U nohou tvých – tam nejsem ponížen, jen velkou moc to značí, mne jen danou, že mého žití nejkrásnější sen smím stíhat cestou, jiným zakázanou. A nechceš-li, bych klekal k nohám tvým, a nevíš-li, co štěstí se v tom skrývá – ó pak mne sevři prudkým objetím, nechť každým dechem duše s tebou splývá. A tak mne chvíli na svém srdci nech, ať líčí mi vše minulé i příští, než rozvede nás zase denní spěch, kde štěstí večera se vždycky tříští. Jen u tebe je žití mého zdroj, můj živote, má duše, bože, štěstí – a tebou silný rád se vydám v boj, ať zdar mi dá, či sdrtí mne svou pěstí. 54