SLABÁ CHVÍLE.
Ó nech mne složit hlavu ve svůj klín
a vlídné svoje ruce polož na ni –
tam v slzách najdu smíření svých vin
a pro sny své vyprosím požehnání.
U nohou tvých – tam nejsem ponížen,
jen velkou moc to značí, mne jen danou,
že mého žití nejkrásnější sen
smím stíhat cestou, jiným zakázanou.
A nechceš-li, bych klekal k nohám tvým,
a nevíš-li, co štěstí se v tom skrývá –
ó pak mne sevři prudkým objetím,
nechť každým dechem duše s tebou splývá.
A tak mne chvíli na svém srdci nech,
ať líčí mi vše minulé i příští,
než rozvede nás zase denní spěch,
kde štěstí večera se vždycky tříští.
Jen u tebe je žití mého zdroj,
můj živote, má duše, bože, štěstí –
a tebou silný rád se vydám v boj,
ať zdar mi dá, či sdrtí mne svou pěstí.
54