KVĚT NA HROBĚ.

Karel Mašek

KVĚT NA HROBĚ.
Květ, jenž v mé duši vypučel, ó já to vím, ten není všední – a Tobě jedině jsem děl: Ty k srdci svému si jej zvedni. Ten květ je čistý přesvatě a vůně krásy neslýchané, svou celou touhou volá tě, že u Tebe se krasším stane. Však Ty jdeš dál... Květ jako květ v té bezstarostné mladé době... Ó srdce, marným je Tvůj vzlet, ty hrobem budeš samo sobě. – 55