NECHOĎ SÁM DO LESA...

Karel Mašek

NECHOĎ SÁM DO LESA...
Nechoď sám do lesa, smutek tam číhá, ukryt je v houštině sosen a jedlí, s písničkou ptáků i stromů tě stíhá, tají ho anemon kalíšek zbledlý; snů kolem nalíčí v blankyt i mechy, vloudí se do srdce vábná jich tíha, probudí touhy i tajemné vzdechy – nechoď sám do lesa, smutek tam číhá. Ale mne vábí to jíti tam s písní, ať si tam zapadnou v tenatu žalu... Tam, kde sbor jedlí se nad úvoz tísní, kde květy immortel líbají skálu, pěnkava na družku v houští kde volá, jíva kde jehnědy v cestu mi třísní, tam v lesní vůně tak čarovná kola stále mne vábí to, jíti tam s písní. 10 Se zpěvem v duši a vůní jsa zmámenzmámen, klesnu tam bezděky do trávy mladé – ať mi tam poduškou chladný jen kámen, hlava tak ráda přec na něj se klade; tam v říši smutku, tam ve vlhkém stínu uhasne zvolna mi života plamen, sněním a tužbami otráven zhynu se zpěvem v duši a vůní jsa zmámen. 11