VII. Když srdce blaží lásky vznět,

Karel Mašek

Když srdce blaží lásky vznět, když píseň opouští můj ret, když na keři zřím planout květ, či když se oko v západ noří, kde slunce hoří vždy dím: Dnes naposled! Když v smutek dny mne svádějí, dál v prsou chovám naději, že lepší den mi přijde zpět; když v hrudi své však štěstí nosím, tu o smír prosím, řka: Vím – dnes naposled! Víc nechci, než být připraven, že méně podá příští den a klidně opouštěti svět a srdce, jímž vždy bázeň chvěje mít bez naděje, až zazní naposled.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

752. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. V Tvé svatyni. (Xaver Dvořák)
  3. PROBUZENÍ. (Antonín Klášterský)
  4. Když zpívala mi píseň o hvězdách... (Bohdan Kaminský)
  5. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  7. PROLOG (Xaver Dvořák)
  8. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  9. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Jako hvězda! (Jan Červenka)